Frollova ukolébavka

CLAUDIUS FROLLO
Zapomenout smíš tu napořád
že tak trápí tělo tvé medvědí
oni nic nevědí, oni nic nevědí...

Cesty našich dvou osudů
já jen chválím.

Ať lidi dál řeční
my dva jsme výjimeční
nedbej už těch řečí
to ovce jen bečí.

Utichl pláč matky té
co jí do kolíbky někdo hrbáče dal
a její dceru vzal
chválím dnes já ten den napořád.

Poslala tě vstříc všem samotám
co jen Paříž zná
našel tě Notre Dame
ten můj chrám
vše co můžu ti dám
už nejsi sám.

Qusimodo jméno tvé
s údery zvonů zní
dnes celou Paříží
nic nám už nezkříží
cestu k těm pokladům
co zná jen náš dům.