Pan L

Chtěl bych vám rád tu povědět
O poli plným máku
Jenže já poznal pouze
Svět pod střechou paneláku

Věci, co nejdou vrátit zpět,
Věci, co dávno odnes´čas
Už je mi třiatřicet let
A kolik ještě zbývá v nás?

To jenom málokdo tuší
Na sucho polykám
A pak se někde uvnitř v duši
Rozvzlykám

Žeru tu jitrnice
A zapíjím je kalným lákem
Dívám se do ulice
Tam pod naším panelákem

Jsem smutný a stejně nakyslý
A občas plácám nesmysly
O tom, jak jsem nezávislý
Před tebou a celým světem

A že si náramně tuším
Doba je veliká
A já se někde uvnitř v duši
Rozvzlykám

A občas vzpomenu si
Na naivně krásné chvíle
Kdy v sobě mládí dusíš
A všechno je ti černobílé

na všechny první lásky
A na skvělý nudle s mákem
A domů pro vejprasky
Jak ozvěny panelákem jdou

Tak doufám, že mi vrásky sluší
Zbytečně naříkám
A pak se někde uvnitř v duši
Rozvzlykám
Tiše jak červencový déšť