Hříšná pouť

Měsíc už táhne nocí,
křik vlků stále zní.
Co čeká za obzorem, to netuším.

Nachová slza pálí,
chlad cítím z pobřeží.
Na Bránu osudů se dívám s přáním.

Vášnivý hřích, nářek, smích já znám,
s osudem si schůzku řídím sám.
Mám právo snít, doufám.
Ruce v pěst, doba zlá volá.

Zlákán lží, unaven pátráním,
poselství před bránou čeká.
Zítřkům těžko se bráním,
cesty půl mi zůstává.

Mrtvá pláň, hráze z kostí
poutníků předešlých
lemují cestu pokrytou neřestí.

Trnitá pouť se krátí,
jen torza staletých
před bránou varují, že průchod chrání.

Vášnivý hřích, nářek, smích já znám,
s osudem si schůzku řídím sám.
Mám právo snít, doufám.
Ruce v pěst, doba zlá volá.

Zlákán lží, unaven pátráním,
poselství před bránou čeká.
Zítřkům těžko se bráním,
cesty půl mi zůstává.