Prokletí

Vzdávám se představám, ve svém světě zabloudím.
Sráží mě prokletí, jak klín do hlubin.

Ještě bdím, tikot hodin v dáli zlou můru probouzí.
Noc drásá se do předsálí, stín přichází.

Spálená zem bodá, když prchám raněný.
Chtít se v dálce schovat, začíná setmění.
Víno, krev a voda v mých dlaních vysychá.
S půlnocí můra vstává, prokletí přivolává.

Jsem sám. Můra krouží, mou duši proklíná.
Už se vzdávám, hrůzu mám.
Křídla svá černým prachem pokrytá, nocí prchám dál.

Déšť padá do vlasů, prach stéká mi po tvářích.
Smráká se nade mnou, už nic nezáří.

Přicházím prašnou cestou k ránu, zlá můra usíná.
Se soumrakem opět stárnu, lov začíná.

Spálená zem bodá, když prchám raněný.
Chtít se v dálce schovat, začíná setmění.
Víno, krev a voda v mých dlaních vysychá.
S půlnocí můra vstává, prokletí přivolává.

Jsem sám. Můra krouží, mou duši proklíná.
Už se vzdávám, hrůzu mám.
Křídla svá černým prachem pokrytá, nocí prchám dál.

Jsem sám. Můra krouží, mou duši proklíná.
Už se vzdávám, hrůzu mám.
Křídla svá černým prachem pokrytá, nocí prchám dál.