Čtvero ročních období

Jednou se potkají ti co se potkat mají
a vůbec netuší že dávno už se znají
jenom ti nedočkaví všechno chtějí hned
jiní si počkají i sto světelných let

To věčné míjení- se možná má svůj řád
a neznám nikoho kdo nechtěl by ho znát
tím ale byli bychom ve všem si moc jistí
stačí že v listopadu opadává listí
tím ale byli bychom ve všem si moc jistí
stačí že v listopadu opadává listí


Na jaře chystají se zpátky tažní ptáci
když s prvním sluncem sněhuláci tvary ztrácí
na hezkejch holkách chlapi nechávají oči
a lže kdo říká že se nikdy neotočil
na hezkejch holkách chlapi nechávají oči
a lže kdo říká že se nikdy neotočil


Jen letní obloha má svou kouzelnou moc
pro ty co ráno dávají si dobrou noc
odpouští všem co hvězdy sčítat chtěli
že s prvním polibkem úplně zapomněli
odpouští všem co hvězdy sčítat chtěli
že s prvním polibkem úplně zapomněli


Až bílé vločky spojí se a neroztají
potom se setkají ti co se setkat mají
na dráze osudů jim kdosi cestu sved
počkali na sebe i sto světelných let
na dráze osudů jim kdosi cestu sved
počkali na sebe i sto světelných let