Dopis

Píšu ti dopis na starém pergamenu
jistě si domyslíš, co napsat zapomenu
píšu ti večer, za oknem lampy svítí
a já to na chvíli pozpátku všechno cítím.

Na slovo láska tenkrát jsem zanevřela
to než mi jiná cestičku otevřela
deset let sypou hodiny jemný písek
duše se zbavila stínů a starých třísek.

Já nejsem ta, co válčí na všechny strany
přivyklá na bodláčí, vychytám rány
bojím se jenom jitra, kde slunce zapadá.

Jestli si myslíš, že píšu poražena
špatně jsi pochopil, jaká jsem vlastně žena
držím se cípů starého kapesníku
kde uzel znamená neskončit na chodníku.

Já nejsem ta, co válčí na všechny strany
přivyklá na bodláčí, vychytám rány
bojím se jenom jitra, kde slunce zapadá.


Zbývá jen podpis a závěr bez adresy
zas věřím na lásku, že rozpustí mé stresy
přeju ti také prožít, jak tiše hoří
a jak tě podruhé z ničeho znovu stvoří.