Dotyky Slávy

Petr Janda a Marta Jandová

Janda:
Kde jsou ty časy, kdy holčičku svou,
tak rád jsem houpaval na kolenou,
dávno jsi velká a vlastní svět máš,
byli jsme čtyři, zbyli jsme už jen dva,
aaaa, jen dva.

Marta:
Bylo to užasný žít s legendou,
málo kdo chápal, že věci tu zvláštní jsou,
kde jakej táta dal svý děti spát,
ty jsi byl pryč a já mohla jsi o tom jen zdat,
aaaa, jen zdát.

Ref:
Dotyky slávy přišly náhodou,
vyrostly s námi, každý máme svou
aaaaaaaaaa...........

Janda:
Štěstí jsou střípky, sem tam osloví,
proč nám nic nikdy včas nenapoví,
kdo ví ..........

Marta:
Vůbec jsem nechtěla zpívat a hrát,
jen někde žít s někým, kdo by mě chtěl mít rád,
aaaa, mít rád..

Ref:
Dotyky slávy přišly náhodou,
vyrostly s námi, každý máme svou
aaaaaaaaaaaaaaaa..........

Janda:
Kde jsou ty časy už holčička má,
dotkla se slávy a možná je dál než já.......