Špína

Kolíbku bílou,
chtěla jsi mít.
Žila jen s vírou,
v rodině žít.

Sudička stála,
zřejmě o kus dál.
To Ti snad ďábel sám,
do vínku dal.

Poznávat z tý druhý,
strany mince svět.
Už dětství samotný,
Zkazil Ti hned.

Tvou duši prodali,
a Tvý tělo s ní,
Co s Tebou dělali,
jen zvířata smí.

Pod zámkem vězněná,
jak prašivej pes.
Hladová, trýzněná,
vidíš to jako dnes.


REFRÉN:

Zase Tě zmlátili,
dávku Ti slíbili,
budeš moct na chvíli,
zapomenout.

Vždyť tolik té špíny a zla,
v srdci Ti uvízla,
krev ze rtů sis olízla,
a nelze se hnout.


Na co teď doplácí,
děvče prodejný.
Narazit na práci,
je beznadějný.

A tak točí se dokola,
jak vohranej mlýn.
Až padne závora,
Tak zmizí i stín.

Tak sakra vrať se mi,
a přestaň to brát.
Seš tady na zemi,
jednou jedinkrát.


REFRÉN:

Zase Tě zmlátili,
dávku Ti slíbili,
budeš moct na chvíli,
zapomenout.

Vždyť tolik té špíny a zla,
v srdci Ti uvízla,
krev ze rtů sis olízla,
a nelze se hnout.


RECITATIV:

Vím, že teď si asi říkáš, komu lásku dát,
když nebyla ti dáno matkou do budoucna být.
V noční můru Tvé dětství změnilo se snad,
nemůže tolik, tolik bezcitnosti mezi lidmi být.

A kdo, kdo smaže všechny vzpomínky na dobu osudnou,
kdy nepomohly slzy ani úzkostlivý pláč.
nezastaví pedofilní touhu zvrácenou,
Tvůj křik, co se proměnil v nenávist a zášť.