Oblačný ranč

Stával kdysi oblačný ranč na supí skále
když se vrátím do dětských snů stojí tam stále
Kovbojové probudí den a duní stáda
at? se vrátí na chvíli jen,to mám ráda.

Příběhy,kde zrada neobstojí,
kde ke štěstí stačí bouda z chvojí
kůň je ceněn více než-li žena,
tak opačně,aby byla změna.


Stával kdysi oblačný ranč na supí skále,
jak to všechno dopadlo dál,to nevím stále.
V sešitě v tom rozdrbaným,poslední stránka,
chyběla a tak zůstal stín,na duši schránka.

Do ní večer se koukám kdo mě píše,
třeba někdo z lesa u Dobříše,
jehličím to provoněný psaní,
přinesou mi ptáci za svítání.

Stával kdysi oblačný ranč a bude ráno,
koho sny neopouští,tomu je přáno.
Že jsem v ranči uvězněná není tak málo,
denně s novou nadějí žít,to za to stálo ?
stálo žít.