Stovky vlaků

Dlouho jsem žil sám a neměl kam bych rukou šáh,
až jsem se stal z nenadání zaměstnancem drah.
Po nocích a po nedělích šraňky stahuju,
na zpocený okna prstem touhy maluju,
když je člověk sám tak mnohé snáze pochopí.

R:
Ty stovky vlaků, co tu jezdej dobře znám,
aspoň v tý nádražácký boudě nejseš sám,
do dálky běží lesklý pásy kolejí,
že vedou někam domů, je tvou nadějí.

Nepospíchám, když mě čeká jen studenej práh,
zaprášená petrolejka, ze samoty strach,
chtěl bych někam přes koleje mezi lidi jít,
jen tak v hadrech vod voleje dobrej pocit mít,
nepospícháš, i když déšť ti oči zarosí.

R:
Ty stovky vlaků, co tu jezdej dobře znám,
aspoň v tý nádražácký boudě nejseš sám,
do dálky běží lesklý pásy kolejí,
že vedou někam domů, je tvou nadějí.

Osvětlený vagóny když míhají se tmou,
jen pro sebe ponecháš si prosbu jedinou,
aby u tvý boudy jednou rychlík zastavil,
ty bys celej ve svátečním klidně nastoupil,
vodjel tam, kde touhy tvý se rázem vyplní.

R:
Ty stovky vlaků, co tu jezdej dobře znám,
aspoň v tý nádražácký boudě nejseš sám,
do dálky běží lesklý pásy kolejí,
že vedou někam domů, je tvou nadějí,
že vedou někam domů, je tvou nadějí.