Bonviván

K ránu sám se závětí čeká blázen dojetí,
slzí se však nedostává.
Stíhán boží milostí, dost už bylo starostí,
včerejší kost ohlodává.
Něco málo kouření úděl rána nezmění,
to se ví, kapsa je prázdná.
V srdci prach a kamení, křivý záda zpocený,
vlasy dřív než hlava vstává.

Beze zbytku Bonviván, přítel zítřků kalných rán.
Po zdech píše močí, asi hlady, cenný rady.
Kastrován pod čepicí, pižmo hadrů stolicí,
sladce páchne nocí a dny zrady, everybody.

Bez práce ruku v ruce,
toulen pod kabátem vdechujou.
Prapory revoluce rudý v lásky nerozvinou.

Poslední zub za zub dá,
malčik moj pajdí sjudá, láhve vína a loků pár.
Igelitka cenností poslední je radostí,
městem vlaje šatů cár.
Nedá víc o sobě znát, kapsa vajglů akorát,
ztratil tvář je samý svár.
Tak urvaný z otěží, kříže táhnou, neleží múzy
pardů zmaru star.