Zlodějská

Vždycky v pátek po pracovním procesu
přes vrátnici vodnesu, co unesu.
Vrtačku a vrták, hasák, bílej sprej
i náměstka jsem vynes, když je prodejnej.

Co jsem nakrad, prodám ještě v sobotu,
v neděli si žijem jako u Gottů.
Kaviár po hrstech berem z krabice,
fuj, teď jsem se splet, v tej jsem choval zajíce.

A tak přišlo zase nový pondělí,
co nám naše firma asi nadělí.
Záchodovou mísu cpu skrz okýnko,
když už švára přines z práce prkýnko.

Co nemám, to ukradnu, to je moje značka.
Já kradu div nepadnu, dobrá každá kačka.

Když už jsem krad přes dvacet let v podniku,
tak proč bych teď měl přestat u soukromníků.
Na kradení já mám totiž nadání
a oni stejně taky kradou na daních.

V garáži je zbrusu nová baterka,
už tam není, už jí ukrad Peterka.
Slíbil jsem jí v nemocnic do středy,
tam mi za ní šlohnou něco na vředy.

Od pondělí k sobotě kradu pěkně v chvatu,
přece při tý drahotě nebudu žít z platu.

Slabý nervy to mám vždycky ve čtvrtek,
kontrolor se ve všem hrabem jak krtek.
Flašku whiskey do něj těžko dostanu,
je abstinent, tak žádá jenom smetanu.

A tak už se zase těším na pátek,
s trakařem se řítím ráno ze vrátek.
Manželka mi říká: Ahoj, tak už běž,
ať nám toho táto hodně nakradeš.

A tak letím s trakařem před firemní bránu,
tam už stojí tolik trakařů, že se tam nedostanu.

A tak jsem si ještě chvíli pěkně žil,
až jednou u mejch dveří někdo zazvonil.
Zvednu ruku při pozdravu k čepici
a už se mě ptá na policejní stanici.

Povídej nebo se nevrátíš dnes domů spát.
Však ty na to doplatíš, já budu se ptát.
Cos dělal dřív, není to dávno,
tak povídej, hej povídej.