Slunce

Nejradši mám příběhy,
které začnou tak nějak samy,
nevinně se proplétají mezi duše,
zkrátka jsou tu s námi.

Mají váhu holuba,
že přinutí tě sedět,
jako z filmu doslova,
o nichž stojí za to vědět.

Vědět, že slunce vyjde každé ráno,
v náladě se probouzím,
v krajinách útesů je rozehráno,
já se ještě neloučím.

Nejradši mám večírky,
které se protáhnou do svítání.
Nekonečné úsměvy,
grotesky a ranní milování.

Tráva je posečená,
Už končí letní veget,
ať se stane cokoliv,
je při tom dobré vědět.

Vědět, že slunce vyjde každé ráno,
v náladě se probouzím,
v krajinách útesů je rozehráno,
já se ještě neloučím.

V ranní rose uvidím,
obraz tvojí tváře,
který letí tiše nad vodou,
nečitelný v páře.

Vědět, že slunce vyjde každé ráno,
ospalý se probouzíš,
v krajinách útesů je rozehráno,
ty se se mnou nevzpouzíš.

Když o tebe je postaráno,
svěží se tu probouzím,
v myšlenkách je rozehráno,
já se ještě neloučím.

Vědět, že slunce vyjde každé ráno,
v náladě se probouzím,
v krajinách útesů je rozehráno,
já se ještě neloučím.

Neloučím