Splynul

splynul na chvíli s davem
a teď se snaží odejít zadem
a najít nějaké místo
kde by snad bylo čisto
uprostřed takzvaného kypícího života
opouští ho pozvolna poslední jistota
všichni se tváří mile
jsou to pro něho těžké chvíle
tak se taky tak tváří
lampióny do noci září
ve frontě na poště
se složenkou v ruce
je mu už jasné
že není kam utéct
a večer když sedí v kině
s její rukou ve svém klíně
nemyslí najednou na nic
tuhle chvíli by nevyměnil za nic