Únava materiálu

v klubu opřený nad automatem
se snaží vyhrát trochu kovu
pak druhý den čte v autobuse
knihu o posmrtném životě
večer si všimne nového účesu
a zarudlých očí své ženy
sní jídlo a mluví spolu o budoucnosti
ze slov padají slupky a cáry
zbytečných kousek písmen

a zvuky se vyrovnávají do čím dál víc
stejného šumění asi tak jako ze škeble
sebrané kdysi na pláži
stále sedí v předpotopních křeslech
lžičkou se rýpou v lógru
kamera zebere detail jeho tváře
pak její plus to šumění
kamera zvolna odjíždí
dveře se zavřou

je půl deváté a televize hraje
slunko nesvítí tma ještě není

stísněné pocity zbytky od večeře
mlčení v křeslech okna dokořán

káva je příliš horká prádlo dávno vyžehlené
možná napsat dopis

někomu