Dotyky slávy

Petr:
Kde jsou ty časy, kdy holčičku svou,
tak rád jsem houpaval na kolenou
Dávno jsi velká a vlastní svět máš,
byli jsme čtyři, zbyli jsme už jen dva
Aaaa, jen dva

Marta:
Bylo to užasný žít s legendou,
málokdo chápal, že věci tu zvláštní jsou
Kdejakej táta dal svý děti spát,
ty jsi byl pryč a já mohla si o tom jen zdát
Aaaa, jen zdát

Oba:
Dotyky slávy přišly náhodou
Vyrostly s námi, každý máme svou

Petr:
Štěstí jsou střípky sem tam osloví,
proč nám nic nikdy včas nenapoví,
kdo ví

Marta:
Vůbec jsem nechtěla zpívat a hrát,
jen někde žít s někým, kdo by mě chtěl mít rád
Aaaa, mít rád

Oba:
Dotyky slávy přišly náhodou
Vyrostly s námi, každý máme svou

JPetr:
Kde jsou ty časy, už holčička má
dotkla se slávy a možná je dál než já