Petr Kutheil - Změ vzdálená

Smutnej déšť a město v kouři,
ticho, prázdnej chrám,
noční můry pijou silnej čaj

Smutnej déšť, oči mhouříš,
už v nich nejsem sám
ještě málo žijou, když se ptaj.

Znám tě mnohem víc, země vzdálená
spát s tajemnou závratí.

Roky ztratí sílu,
když ti dál šeptám:
While my guitar gently weeps.

Pod správnou hvězdou
v malým ráji chtěl jsem říct:
Still my guitar gently weeps.

Den chová stín v záclonách,
toulavejch pár koček strach,
sen ti skrývá na víčkách,
že jsi mou.

Bláznům se jen může smát,
když nám ráno dává mat,
chtěl jsem dál jen poslouchat,
že jsi má, že jsi má.

Znám tě mnohem víc, země vzdálená,
spát s tajemnou závratí.

Znám tě mnohem víc, země vzdálená,
spát s tajemnou závratí.

Jééééééé.