V zahradách skleněných růží

Když se poraním
říkám krvi víno
Když mě bere proud
jen bílé mraky hynou
Když nerozumím
dotknu se tvých spánků
šrámy na rukou
jen letmí dotyk vánku

R: Opravdu zlé
to je když mě opouštíš
brodím se sám
bosí a v trávě střepů
V zahradách skleněných růží

Když nic nevidím
tak důvěřuju hlasům
než se utopím
chytnu se tvých vlasů
Když nic neslyším
projdu zemí tichou
Říkám tomu být
sám se svojí pýchou


R: Opravdu zlé
to je když mě opouštíš
brodím se sám
bosí a v trávě střepů
V zahradách skleněných růží

Když jsem ztracený
najdu slova spásná
Když nemůžu spát
noc je sestra krásná
Když se propadám
tvářím se že umím
vstát a znovu jít
že přejdu k moři duny
sám