Havel v kostce

Jmenuji se Havlů Vašík, s ďolíčky jsem jídal kaši,
naši byli honorace, pak je přešla však legrace;
Únor zhatil plány.
Byl jsem živel buržoazní, řekli mi: „Vy jste se zbláznil!
Vysoké jsou pro dělníky, musíte začít od píky,
do laborky s vámi!“
Jmenuji se Havlů Véna, po vojně pak přišla změna -
k divadlu jsem totiž přičuch, byl jsem šťastný jako pižďuch,
když mi Na zábradlí
zahráli Zahradní slavnost, aspoň chvíli měl jsem radost,
že nás nechaj tvořit tamti, a pak přišli okupanti;
naděje nám zvadly.
Občan Havel jméno mé, mám tu slušné renomé,
ale mnohem větší v Londýně než v čecháčkovské kotlině
a mnohem větší v New Yorku než na našem malém dvorku
a mnohem větší ve Friscu než na hezkém českém písku.
Jmenuji se Václav Havel, když mi řekli: „Vašku zavel
proti komoušům a fízlům!“, za všechny jsem to pak slíznul:
bručel jsem jak černý.
Zavařil jsem si to Chartou, se svou plastikovou partou
zalezli jsme na Hrádeček, podrývali jsme státeček
já a moji věrní.
Jmenuji se Havel Venca, neměl jsem ve zvyku remcat,
ani když mě velký bratr šoupnul na pár let za katr,
necouvl jsem zpátky.
Ani když mě na Pankráci vyslýchali estébáci,
nesklapl jsem tiše krovky; místo toho pro aktovky
načerpal jsem látky.
Občan Havel jméno mé, mám tu slušné renomé,
ale mnohem větší v Paříži než na žižkovské refýži
a mnohem větší v Bogotě, tam nehnusím se holotě,
a mnohem větší v Dubaji, tam do zrádců mi nelají.
Jmenuji se Václav Havel, život můj byl jako šťavel,
ale potom jako cumel; například když lidí chumel
na Letenské pláni
zacinkal před lety klíči, komunisti byli v háji,
dodneška to se mnou cvičí, jak jsem bolševika ničil;
vyhrál jsem to klání.
Jmenuji se Václav Havel, jak inženýr Pavel Pavel
rozkýval jsem rudé sochy, pak z epochy do epochy
převedl jsem Čechy.
Slováky i Moraváky z marastu jsem vytáh taky,
radši jsem byl disidentem nežli potom prezidentem;
marné moje vzdechy.
Občan Havel jméno mé, mám tu slušné renomé,
ale mnohem větší v Pekingu než v Poděbradech na rynku
a mnohem větší v Kalkatě, tam váží si mě proklatě,
a mnohem větší v Curychu než v restauraci Na štychu.
Jmenuji se Havel Váša, napřed Olga potom Dáša
staraly se o mé plíce; bez nich bych tu nebyl více.
Andělky mé strážné!
Víc než úřad prezidentský měl jsem radši kumšt a ženský,
zkrátka múzy všeho druhu vždycky poskytly mi vzpruhu,
když to bylo vážné.
Jmenuji se Havlů Vašek, doufám, že už klid jsem našel,
volné jsou mi všechny vády, šarády a pády vlády;
dejte mi s tím svátek!
Psaní mi však volné není, tak jsem napsal Odcházení;
ne však abych zahnal nudu, doufám, že tu ještě budu
nějaký ten pátek.
Jestli pravda s láskou zvítězí nemám zdání.
Možná je to jenom bláhové zbožné přání.
Lží a nenávisti jsou všude plné putny.
Ale věřte opravdu nejsem smutný.
Já nejsem smutný.
Já opravdu nejsem smutný.
Já nejsem smutný.
Já opravdu nejsem smutný!