Pravda

Pravda



Už ani nevím sám,
Komu jsem co nalhával.
Už pravdu nepoznám,
Kdybych se na ní díval.

Stál jsem už tolikrát
Na krajích útesů.
Má duše je falsifikát,
Kolik keců ještě unesu?!


Já musím lhát! (já musím lhát, já musím, já musím, já musím lhát)
I sám sobě lhát! (sám sobě lhát, sám sobě, sám sobě, sám sobě lhát)


Rodina mi nevěří,
Cedím jen zlato v peří.
Pravdu nepoznávám,
I když se na ní dívám.

Jak pravda vypadá,
Když se pořád jen mění?
A slunce zapadá,
V duši mám zatmění.


Už nechci lhát! (už nechci lhát, už nechci, už nechci, už nechci lhát)
Nebudu si lhát! (nebudu lhát, nebudu, nebudu, nebudu lhát)


[Vytrhej si vlasy, stejně nic nezměníš,
Jenom pochopíš, proč brečíš, když mejm lžím věříš...]


Chceš, abych lhal dál?! (nebudu lhát, nebudu, nebudu, nebudu lhát)
Nebudu lhát! (nebudu lhát, nebudu, nebudu, nebudu lhát)