Domov, Sladký Domov

Když se takhle vracím domů z Prahy,
Vidím z dálky Kutnou Horu a cejtím ty smrady.
Jo, už sem zase tady, domov, sladký domov,
Ty samý postavy, co dopis z intru nedostaly – nevadí.
Ptám se, kam zmizelo mládí všech, co zestárli,
Kam zmizel úsudek všech, co žárlí.
Nezmizelo nic nikam, nikdy nic nebylo,
A co zbylo, to se tak akorát tak někam schovalo.
Procházka jednou za tejden zdraví neuškodí,
A tak si nechávám náskok na závody s autobusy.
Sněhomamy se ještě ze svýho kabátu nesvlíkly,
Svlíknou se a budou povodně jako nikdy.
Ale nechme to tak, přeci sme si zvykli,
Jenom na Moravě nový protipovodňový vály nepostavili.
Sme jenom lidi, máme, co sme chtěli,
Kyselý, veselý, sladký, Vánoční cukroví.
Ani si nevšímám, jak ta cesta ubíhá,
Zatáčka, rovina a pak další se střídá.
Nejradši bych to otočil a upaloval do klína,
Tý, se kterou nejsem a na kterou budu vzpomínat.
Až budu zase usínat sám na posteli,
Až se vrátím zase do Prahy v pondělí.
Jenže mezi tím, co se usídlím na chvíli,
Tam kde Žiju, tam kde bydlím, aspoň chvíli.

Tam kde jsem doma, kde je můj domov?
Tam, kde neplatí pravidla a zákon?
Ne.. přeci za sedmero horami,
V království všeho, co je nám všem zakázaný.
Tam kde jsem doma, kde je můj domov?
Domov, sladký domov...