Píseň o českém facebooku

Mám dvacet nových přátel, já jsem vážně king,
zanechávám na zdi jeden smutnej link.
O tom že si lidé jsou stále více cizí,
z realného světa do toho facebookového mizí.

Nechápu nač klikáte to. Se. Mi. Líbí,
snažíte se jen lhát a býti přitom milí.
Tohle ale nechci, už nemůžu dál lhát,
asi půjdu na facebook pár novejch fotek dát.
Je libo barevná a nebo černobílá,
facebook pohltil nás je jako černá díra.

Když se přidám do skupiny, budu vážně cool,
dostanu zdarma iphone, tedy pokud nejsem vůl.
Na facebooku už je pětset mega lidí,
nikdo není dokonalej, někteří se stydí.
Všechno na facebooku je jeden velký fake, nepište žadné komentáře nechte mě už bejt!

Jsme navždy uvězněni ve světě pod modrou lištou.
Není možnost úniku a ty taky dobře víš to.
Označován na fotkách jsem vlastně pořád, denně,
já toho hodně snesu, ale tohle mě už sere!

Jsem nejlepší přítel lídí který ani neznám,
proč to všichni říkají, že jsem velká hvězda?
Pohltil nás facebook, kdo je za to vinný
Já, ty, oni, vy a všichni co tu byli!

Není žádnej problém mít tisíc sourozenců.
Já se ale ptám, zda je to začátek konců.
Jistý Mark Zuckerberk dostal kdysi nápad,
vidělal na tom balík a já přestávám to chápat.

Ale tahle hora cukru je vážně příliš sladká.
Brzy na facebooku bude i moje matka.
Moje dětství bylo bez něho celkem krásný,
místo psaní statusů jsem se věnoval básním.
Kdo dnes není na facebooku jako kdyby nebyl, to že tady nejsi ty značí že seš debil.

Měřítka společností se mění každý den,
je libo býti cool tak honem rychle sem.
Stačí pár kliků a mít plno přátel,
jeden tisíc nestačí tak tady další máte.
Nikdy v životě ty lidi nespatříte,
stejně si je přidáváte i když tohle víte.

Pomůže snad jenom rychlé odhlášení,
co je pravý život a co je jenom snění.
Díky facebooku o nás všichni všechno vědí,
tohle je dnešní doba a facebook všechno změnil.

Už nevěřím ničemu a začínam se mílet,
klikni levým tlačítkem na ikonu sdílet.
Až tohle uvidí ta velká spousta lidí,
možná na to příjdou, že za sebe se stydí.
Za to jací jsou a za to jací byli,
že nebyli dokonalí a dělali chyby.
Každý píše zvláštním stylem a já nevím proč,
střídaji se velikosti jako kolotoč.

Jak jenom můžem uniknout jak z toho pekla ven,
kéž zazvonil by budík a tohle byl jen sen.
Život na facebooku se tváří dokonale,
ze psaní komentářů mám otlačené dlaně.

Odpoutej se od snů a odpoj tuhle síť,
bez facebooku navždy, by se žilo líp.
Najdi v sobě sílu a udělej to teď,
než bude na facebooku jednou celý svět.