Něco nebo nic

Často jsem se setkával stím,
že jsem byl jako stín,
když jsem něměl to,co zrovna bylo in.
Máma mi kupovala věci,ale na značku nehleděla,
jenže kamarádi jo,tak jsem byl za debila.
Že oni mají nike,zatím co já značku vietnam.
Dnes už chápu,proč jsem stím nic neudělal.
Lidi soudí druhé,podle toho kdo co nosí
a je jim u prdele,co ti druzí mají v srdci.
Přece nezáleží co na sobě,ale v sobě
i kdyby sociál tak ti bude vždycky roven.
Můžeš být bohatej,kupovat si co se zlíbí,
ale to jaký jsi tvé porachy neovlivní.
Takže jestli seš zmrd,měl by si popřemýšlet,
než se stane třeba to,že i ty skončíš na dně.
A pak bez citu,bez přátel a bez lowe,
budeš namaštěný,smůla měl si myslet dříve.
Teď mě tak napadá,že jsem za to vlastně vděčný,
za to že se smlály,že nejsu rozmazlený.
Malý faka,že si na nic nemusím hrát
a i bez peněz se můžu s klidem smát.

Nebyli jsme bohatí,byli jsme skromná rodina,
já nesoudil jsem nikoho jen za to jak se oblíká.
Nebyli prachy nosit drahý hadry,
byli jsme sami,žili z platu mojí mámi.
Jsem rád za to jakej jsem,že nejsem rozmazlenej.
Ke štěstí mi stačí málo,nechci žádnej extrém.
Skromnost,ta mě naučila jak se k lidem chovat
a né jak rozmazlenci,kteří neznaj pozdrav.
Nejdůležetější věc je v tobě,ta se nedá koupit,
zůstaň pořád stejný i když druzí budou hloupý.
Každej má svý EGO na kterým si zakládá,
někoho soudí bohatství,mě skromná povaha.
Prej jsem byl sociál s děravýma botama,
ve věcech od větnamců a s prázdnýma kapsama.
Stejně jsem byl spokojenej vždycky s minimem
a díky tomu všemu vděčím za to jakej jsem.
Vím že nejsem sám,většina si tímto prošla,
urážkama,pomluvama,určitě né možná.
Není důležitý jaký hadry prostě nosíš,
důležitý je to jakej jseš,co nosíš vevnitř!