Krajina oblých kopců

1. Jsou dálnice jsou cesty, co odněkud někam jdou,
jsou silnice jsou stezky, nastup a vyjeď svou.
Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou.

2. Před sebou jenom obzor, za zády pocení měst,
pak snad vztyčený palec, sveze tě jednou s cest.
Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou.

R: A tak hledíme tu tiše na sebe, klikaté a od prachu šedé
cesty jsou až k soutoku nebe s Vysočinou.
A tak hledíme tu tiše na sebe,lesy,kopce icesta má vede
nahoru tam až k soutoku nebe s Vysočinou, Vysočinou.

Sólo2: doprovod

3. Je pás oblých hor pokorný cíl, nemnoha poutníků,
na lesní dlani spí plátěný, dům romantiků.
Pás hor je oponou poutníků, pás hor je oponou.

4. Co jen písní o ní chtěli hrát, navštiv je básníku,
jenom vítr jednu píseň znal, z oblýskaného hmatníku.
O toulce vonící Vysočinou, o toulce vonící.

R:

Dozpěv: Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou.

Sólo1: 1 x + ukončit