Rákosí

Když rákosí větrem se chví,
dým nestoupá, každý tvor ví,

že bouře zlá skloní hlavy nám,
v ten čas i já pokání znám.

Na vodní pláň hledá si stín,
hladina zlá, šedá jak cín,
už neskrývá povahu zlou,
než přijde déšť, spojí se s tmou.

Dokázal déšť letní tíhu smýt,
omyl mi tvář, duši nechal být,
v ní roste stín, jas ji upírá,
před sluncem mříž pevně zavírá.