Mrazivá

Můžeš okusit cokoliv jiného...
trpkost vína při siestě v parku...
půlnoční prodírání se rušným městem...
pohledy spitého němce za jedinou marku...



Hráli jsme spolu tu podivnou hru...
a každou volnou chvíli trávili v parku...
na prst jsem si nasadil prstenec Saturnu...
sedla sis a setřásla půlnoční svit měsíce ze rtů...



Někdy jsi chtěla pohladit motýla...
měla jsi v očích strach, když jsem se zeptal...
jak se bude tvářit, když se ho to netýká...
když s naprostou samozřejmostí bude padat na zem...



Hladíš mi prsty, kterými projíždím struny...
doznívající v ozvěnách temnoty mořských útesů...
ve špinavých labyrintech tohoto města...
okusil jsem mrazivá zákoutí...tvojí duše...



...nemůžu odejít a nemohu se rozloučit...
...ukončím to trápení a zapálím sirku...