Pohádka

Za devatero horami, devatero řekami,
za oceánem s devíti ropnými skvrnami.
Tam žije kdesi v lesích princezna jako poupě,
co má místo království pervitinový doupě.
Tu princeznu pro její závislost na koksu,
uvrhli do vězení v královským detoxu.
No a já budu první princ, co jí dostane ven.
Sem rytíř bez brnění jen s abstinenčním třesem.

Do rance před cestou narvu ještě pár buchet s trávou,
pak natáhnu dva pávy a zapiju to kávou.
Buďte tu všichni zdrávi já musí pro nevěstu,
ještě skočim do lékárny koupit perník na cestu.
Přede mnou je teď štreka daleká,
ale mě táhne vědomí, že na mě někde princezna čeká.
Ta nejhezčí z nejhezčích, která by hned nabídla mi
svou otevřenou náruč s otevřenými žílami.

Du cestou necestou, řekou neřekou, lesem nelesem,
vynechává mi dech, netušim kde sem.
Z ničeho nic před sebou zahlídnu v kapradí
kouzelnou babču s dědou, snad mi poradí.
Zdravim „brý den staříci,
kudy za princeznou.“
Prej že mi to řeknou,
když jim dám jednu plíci.
Po chvíli přemejšlení odpovídám tak fajn,
ale na uklidnění si ještě šlehnu pár lajn.

Tak se se staříky loučim a na cestu se vracim.
Operace proběhla bez věčích komplikací.
Jen tu a tam zvracim, oči mě strašně pálí,
takže je mi vlastně stejně jako před tim a možná líp.
A jdu dál jen za svou vyvolenou,
z absence nikotinu se mi nohy podlamujou v kolenou,
jestě že sám v ranci mám nějaký energy drinky
a buchty s halucinogenními účinky.

Totální vysílení po dnech a tejdnech bdění
sem dorazil k detoxikačnímu zařízení.
Jen silou vůle hledám
celu, ze které mám
nejkrásnější z princezen
dostat co nejrychlejc ven.
Když najednou uvidím, jak na mě z dálky mává
kdosi s modrým předloktím, to bude ta pravá.
Ale s vysvobozením to nebude jenom tak,
její komnatu střeží strašlivý drak Hašišák

Neměj strach lásko, já tý stvůře uštědřim lekci,
nebojácně běžim k drakovi a tasim injekci.
Sem však konsternován, když na mě rozevře chřtán,
no ale v tu chvíli mě napadne geniální plán,
jak uvolnit princeznu ze zajetí.
A než bys řekl hašiš, ranec s buchtama mu do tlamy letí
má poslední naděje, drak zdá se nevnímá kde je.
No a za chvíli se už nepřítomně směje.

A tak jsme se s princeznou přes okno políbili, ona vevnitř já venku, oděrka na oděrku.
Tam za horami a za řekami, za oceánem s devíti ropnými skvrnami.