Azyl

Pod rukama v tichu tmytě přitisknutou
svírám jako uzlík snůdo mě zaklesnutou
přestala ses chvíli smát
v očíchsnažíš se mi přečíst rád
no mám no mám

Hřeješ jako z moře déšť dáváš zapomenout
krásně mlčíš krásně seš až bojím se hnout
přestala ses chvíli smát
v očích snažíš se mi přecíst rád
no mám no mám

Do azylu myšlenek tvýchse na chvíli dám
jaký by to bylo tě mítnebejt jako vlk sám

Až tě pustím nesmíš ne padnout to tedy ne
všem je nám teď trochu hůř já mám tebe ty mě
z oken auta světel proud
k tvýmu městu usnout pospíchá
no mám no mám

Do azylu myšlenek tvýchse na chvíli dám
jaký by to bylo tě mítnebejt jako vlk sám