Hrnek

Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,
i to nebe pláče, že jsi pryčkdo mně bude říkat, že jsem to já,
kdo mě bude hladit, když spadnu níž.

Za oknem si zpívaj’ ptáci, i když zima je už,
na ulicích občas zůstane sníh,
všechno ztrácí barvu, když se začne stýskat,
čas jako naschvál stojí, všechno je jak dlouhej vzlyk.

Sedět, chodit nebo stát, prostě být,
bez tebe se nedá snít ani žít

Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,
rozbil jsem si hrnek, co mám rád,
už abych tě viděl nebo aspoň zahlíd’ jen,
vždyť já občas přestávám mít i hlad

Sedět, chodit nebo stát, prostě být,
bez tebe se nedá snít ani žít