Krabičky

Spadla jsi mi před oči, já do vzduchu sáh’ a najednou tam nebylo nic,
to jsem otevřeným oknem ruku po hvězdě vztáh’, jen ve spánku nic nebylo, nic

To ňáká holka v druhým patře smála se snad, v našem paneláku veselo je,
a pod záclonu vklouzla ke mně, když jsem šel spát, zdála se mi do pokoje.

Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám a spánek nejde, černý můry lítaj’ sem, zase tam,
to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: " Hele, on je ! "
Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas, v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas,
to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek’: " Hele, on je ! "

Trochu toho dobra, kousek citu a tak, vždyť my potřebujem lásku jak sůl,
a zatím poztráceni vidíme, jak ujíždí vlak, vždyť čas bez lásky je času jen půl

Jé, smutno mi je, když v noci v tichu, ve tmě lehnu si sám a spánek nejde, černý můry lítaj’ sem, zase tam,
to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek: " Hele, on je ! "
Jé, smutno mi je, zavřeni v krabičkách se mačkáme zas, v chodbách se potkáváme, podobnýmu jak vlasu vlas,
to člověk umřít musí, aby přišel někdo a řek’: " Hele, on je ! "