Rozchod

Tak najednou nic, nic, co bych mohl říct ti, jenom jsem, nic víc,
ano, mám ruku tam, kde srdce ti bít má, taky nic,
ještě můžu ti říkat s chutí setrvačnou, že jsem jen tvůj, že mám tě rád,
ale věř mi, holka, už to není pravda, a mně nechce se ti jen tak lhát.

Abych čistý víno nalil, jinou mám a vinu žádnou necítím,
to víš, že bude se mi stýskat, a ještě dlouho budeš můj smutnej stín,
všude, kam jsem s tebou chodil, stopy uvidím tvý a když zavřu oči, možná i tvář,
ale věř mi, holka, to jsou jenom sny, a já nejsem žádnej lhář.

Tak najednou nic, žádný plamínky a jiskry, prostě vůbec nic,
nevím, co to řídí, jak oheň všechno hasne, jsem rád, že pozdravím,
obyčejná jako všechny už se mi zdáš, tak ahoj, odpusť, snad nejsem zlej,
fakt nevím, čím to je, ale nemám tě rád, no tak, tak se nedívej.