Touha

Pod nosem smích a pod smíchem stud,
a pod studem touha, a pod touhou možná jsem já,
kde ses tu vzala, ty obyčejná krásná,
proč hoříš, když mluvím, tak řekni, co říct se tady dá.

Víš, ruce se chvějou a nevědí, kam,
toužím se dotknout, říct: opravdu mám,
až strach mám, jak toužím, abys’ mě chtěl,
a bojím se chvíle, kdy říct bys mi měl.

Jen otevři oči, kdo neměl by rád,
když zaklepe láska, hladová u dveří zůstane stát,
vždyť nad něhu není, je něco víc, nežli cit,
tak poslouchej, jak krásně zní to, když řeknu: mám rád. R:

Pod nosem smích a pod smíchem stud,
a pod studem touha, a pod touhou možná jsem já ...