Útes

Hodiny se přehouply přes čarodějnej čas,
tma se s nebem rozdělí,
v rádiu to zahouká a cizí tichý hlas nám oznámí,
že týden skončil nedělí.

Na klíně mi ležíš, nohy pokrčený máš, spíš,
a jak tě miluju nevnímáš,
a nebo se ti o nás zdá všechno, co už jsme,
lásko, můj naplněnej sne.

Přikryl jsem tě a těším se jak teplej máš teď svět,
zapálím si cigáro a něhou bych tě sněd,
vždycky jednou za chvilku si sáhnu na tvůj dech - nahoru a dolů
dobrý, lásko, nech mě ji, nech.

Má, lásko, víc už tě znám, už jak život šel, mám
vlastně poprvé rád,
dívám se do očí tam, tam svět se otočí můj,
vždy když chci lásku dát.

A začínám trpělivě snášet hnijící kořeny doby,
bez zloby zapomínám urážky srdce
a všechno se točí jenom kolem tebe: jestli byla, seš,
nebo budeš, lásko moje.

Kus po kousku světlo ze tmy rozlévá se,
kus po kousku zůstáváme my,
po útesech lásky mojí, tvojí,
naší.

Má, lásko, víc už tě znám, už jak život šel, mám
vlastně poprvé rád,
dívám se do očí tam, tam svět se otočí můj,
vždy když chci lásku dát.

Má, lásko, víc už tě znám, už jak život šel, mám
vlastně poprvé rád,
dívám se do očí tam, tam svět se otočí můj,
vždy když chci lásku dát.