Nádraží

Máš oči divný jako já,
zdáš se mi správně tajemná,
královno snů smyslných,
pálíš jak led horkej sníh.

Máš chuť tak pojď si se mnou hrát,
spálíš se jako tolikrát,
ráno tvý oči vychladnou,
rázem se zase staneš záhadnou.

Už zase šlapu na minu,
kouř z krematorních komínů,
slunce mi dál záclání,
máš podivný nadání.

Názornej příklad do knížek,
pojď si je spolu prohlížet,
příběh z knihovny červený,
máme to stejně oba sečtený.

Máš oči divný jako já,
zdáš se mi správně tajemná,
královno snů smyslných,
pálíš jak led horkej sníh.

Kráčíme temnou alejí,
návraty jako z galejí,
noc jako těžký závaží,
nás čeká zas to stejný nádraží.

Máš chuť si pořád začínat,
návraty jako z kasina,
noc jako těžký závaží,
nás čeká zas to stejný nádraží.