Had mluví k hoře

Je v tobě něha
srdce i jazyka
jsi chladivý velrybí sval
mohutná kuchařko mých činů
obryně, to obryně mě vede
na provázku
schovám se v měsíčním údolí
tvých oblin, obryně
nechám se houpat
ve velikosti masa
obryně, obryně
ukryj mě
jsem had na skále
tvůj had, obryně
svlékám se z kůže
v tvém vedru a tvém pachu, obryně
a skála hada neopustí, nesetřese
tvoje maso
je údolím hroznýšů
tvoje žiloví
je plástev rudých mlh
která seje hroznýše
jsem rozený
z lesklého vejce
které je v tobě
jsem živ tvou mlhou
a tvým vedrem, obryně
a mlékem tvého pachu
to v tobě, obryně
kluzce tě ovinu a nepustím
tvůj had, obryně