Aleluja

Narodila 'ses v kávový sedlině
na pocákanym stole žižkovský věštkyně
a já tě potom celej život hledal
a jednou dvakrát už tě měl blízko sebe
a jako kdyby se otevřelo nebe

Aleluja aleluja ...

Stála jsi vedle mě dyž mi bylo blbě
tichá a pokorná jako Matka Boží
a jednou dvakrát jsi tam nebyla
a většinou jsi o tom nevěděla
a já jsem snaživě dělal debila

Aleluja aleluja ...

Tak jako tvůj stín se mýho stínu dotýká
když stojíme pár metrů u sebe
tak naše duše se taky dotýkají
mraky se sunou lehounce k hoře
když jsme si vzdáleni tak jako moře

Aleluja aleluja ...

Teď někde sedíš a zapaluješ svíce
tichá a pokorná jak nikdy více
a já tě pudu zas někam hledat
zástupy lidí se furt někam ženou
někdy se objevíš tam kde je třeba
a stále zůstáváš jedinou ženou