Ale já se nedivím

Slunce zakryl stín,
a já se nedivím,
mohlo to klidně přijít dávno.

Poslední století,
bez lásky, bez dětí
a tenhle svět stále klesá na dno.

Bolest bez hranic,
ze snů nám nezbylo nic,
časy krásný mizí někde v dály.

Nechcem snad tak moc,
řveme však o pomoc
a další den naši kůži pálí.

Ref:
A já se nedivím,
čeká nás další splín,
do hlavy sto pilin,
tisíce litů vín.
Vždyť je krásné žít,
planetu ponížit,
myšlenky uzavřít,
problémy necítit.

Pet lahve v rozkladu,
kdy přijdeme na řadu?
Nečeká nás nastolení míru.

Chovat se jak dobytek,
na prachy přípitek
a v tomhle světě ztrácim i svou víru.

Zvířecí doplňky,
mučení za rtěnky
Vždyť člověk je přece pánem tvorstva.

Úplně bez studu
padáme na hubu
a snášíme tyhle lidský zvěrstva.

Ref:

lidské myšlení
snad se už nezmění.
Další pokrok jenom krokem zpět.

Továrny hučící
a dehet na lících,
lidé už zkurvily nádherný svět.