Odpusť

Dlouhá vyčpělost dní,fragment mozaiky,
co nezabalíš,i přes svůj cit, do poetiky.
Ty víš, proč tvá můza zchladla.
Kéž by se vina dala vyprat jak nemocniční prostěradla.

Nahoru po šíji a ke rtům.
Minoucí k-očka a obrysy konců dlaní.
Dostat se do hlavy, protože mimika tváře klame...
spící wowečka.

Občas tápu po tvých koutcích úst,
jak je vyzvednout o pár milimetrů.
A přesto špína ve mě pořád leží.
Podej mi dlaň a přečti v naší duši
jak dlouho stojíme na rozcestí.

Nahoru po šíji a ke rtům,
minoucí k-očka a obrysy konců dlaní.
Dostat se do hlavy, protože mimika tváře klame...
Spící wowečka.


Lásko, nic se neděje
Milá, jsem tvůj stín.
Odpusť, kradu ti naděje.
A se mnou zbyde ti jen splín.
Roztomilá jak se dneska máš.
Ani kapky nesmyjou mý svědomí.
Tak dokonale se mnou uvadáš
A tvou dětskou tvář to neochromí.