Zvracím

před:
Večery se budou krátit, až zbyde jen pláč.
Otočíš se, zavřeš oči- díky, neni zač.
Hledět zpříma do půllitru na hlavním nádraží?
Jen vzpomínky plný smutku teď tě odráží....

Pod nohama z ptačí látky
malujeme na trávu.
Kolik zbylo z tvé pohádky?
Jakou zpívaj oktávu?

Na prdel nasaď struhadlo
a sjeď si naše žití.
Krásno se už rozpadlo,
co bylo je teď k zblití.

Ref:
Chlastat a souložit pro potřeby těla
bez hlubší myšlenky dál už mě nebaví
Minulost ubíjí, budoucnost ještě víc
psychicky labilní kopu do popelnic.

Tečou na zem kusy lží
z mého trávicího traktu:
Pocity jsou přítěží,
hlavně po pohlavním aktu.

Lidský zápach svazuje mě
v mé sociální fobii.
Ti správní leží na pitevně,
ostatní jenom ubíjí.

Ref:

Obden stojím na nádraží
a koukám sobě do tváře.
Pivo, párek, utopenec
a věčně mokrý polštáře.