Krasohled

Zas jednou za sto let,
je můj podmořský svět
jako krasohled.

Dnes naposled!

Zas dýchám z plných plic,
jsem vítr plachetnic,
jestli zmizíš, tak nebudu už nic.

Už nic!

Refrén:
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
zmizíš-už se nevrátíš!

Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá!

Zas jednou za sto let,
je můj podmořský svět
jako krasohled.

Dnes naposled!

Zas dýchám z plných plic,
jsem tichem blýskavic,
jestli zmizíš, tak nebudu už nic.

Už nic!

Refrén:
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
zmizíš-už se nevrátíš!

Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá!

Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá!