Bílá Dáma

Jdu bílou tmou,
temných můz,
němých pout
a dotek lůz.
Padám hloub,
a hledám klid
není kam jít.
Střípky chvál
a stránky vin.
Chladných jar
a dlouhých zim.
Držím dál
tu tenkou nit,
nech mě jít.

Závírám bránu vzdušnejm hrám,
jak úlet mám,
nebezpečí chrámu Bílých dam,
tlak v poušti mám
pálí tam z plání,
ledových strání,
jen dalším k mání
ten hříšnej klam,
všech bílejch dam
zní ten plán.
z očí tvých
jak noční pláč
a denní smích.
Číše prázdná
a dýchám klid,
nech mě jít.

Dál jen stíny vídám
v bílých končinách,
stoupá výš
tvůj něžný pláč.
Ticho hoří touhou
krouží nade mnou,
můžeš být světlem i tmou
bílou tmou.
Tak zní ten plán
z očí tvých,

Závírám bránu vzdušnejm hrám,
jak úlet mám,
nebezpečí chrámu Bílých dam,
tlak v poušti mám
pálí tam z plání,
ledových strání,
jen dalším k mání
ten hříšnej klam,
všech bílejch dam
zní ten plán.
z očí tvých.
Nech mě jít.