Třetích deset

Když jsem se narodil
zrovna šli od vlády rudí,
přišli druzí s tím, že vláda patří lidem,
kdybych uměl chodit,
šel bych taky na náměstí zvonit klíčem,
ale že jsem nešel, dneska nemůžu říct,
že jsem tam kde jsem být nechtěl,
aniž bych zazvonil a šel v představách žít světem.
O rok později se už jezdí
v kočáru táhnutém rodinou, kterou cením
a vdechuje vzduch místa,
které mi ukázalo co je štěstí.
V roce 91 nebo dva jsem řekl první bla, bla
a od té doby mě stíhá představa,
že v sobě nosím víc, než jde vyjádřit slovama.
V roce 93 se okolo mě změnila zem,
tak jsem řekl pápá Slovákům,
a tak nějak přirozeně začal být Čechem.
4,5,6,7,8 uběhlo rychle až bych zabrečel,
jistě, že jsem chtěl být v desíti chlapem,
jenže nešlo se jím stát za večer.

ref. (2x)
Měl jsem prvních deset,
bylo to skvělých pár let,
tak skvělých,
že bych vrátil všech deset zas zpět.

V jedenácti jsme začali
být víc za školou než v ní,
klasicky, chtěli jsme začít pálit Marlboro,
nebylo nic cennější než smích,
a ten nás nepřecházel, ani když začalo
hořet za patou, šli jsme s holou prdelí,
kterou nám od problémů utírali rodiče často.
12, 13, rovná se první cígo a dřina,
14 - přijímačky místo na střední, technika,
čtyřky a zima v knížkách.
V patnácti začaly piva, graffity.
Perone, Bastardi, Diaz,
Zajíc, já a Tomáš, Wcz,
nespočet crews a písma,
zároveň první holka,
co píše do mě i ve snech.
Slova jsou city, co pálí jak oheň
a neuhasí je slzy ani po dvou letech.

ref. (2x)
Díky za druhých deset,
nosím je s sebou ve snech,
všech krásných dvacet,
bych vrátil zas zpět.

Díky za třetích deset,
které teď právě žiju,
už jich pár odešlo za mě,
ale daly mi na třetích deset sílu.
Vím, že budou krásné zase,
abych je mohl zase vrátit,
zas vrá, vrátit zas zpět.