Hana Tegami

Sezóny vždy přicházejí a odcházejí. Ale kam jedou v takové rychlosti?Vítr jemně tluče do okna, dostanu pozvání na cestu do daleké země.

Budu pryč, tak nebreč. Pojďme udělat malíčkový slib, že se určitě znovu potkáme ....

Jeden, dva, okvětní plátky se rozptýlí a zmizí ve vzdálené zemi.Prohlédl jsem jednu ze vzpomínek kterou jsem měl, že bylo těžké se rozloučit s -. A i když se lidé setkávají a odcházejí, oni se setkají znovu v nějakém cyklu. Tento čas strávený s tebou byl důležitý poklad, tak na něj nikdy nechci zapomenout.


V krátkém okamžiku, ty a já se změnily na dospělé. Odteď chci být schopen pochopit tolik věcí. Budu milovat to, a všechno.

Na chvíli teď jsem měl přání, tak jsem začal hledat sám sebe.

Protože jsem rád že tolik věcí, nezáleží na tom, co moje já je. V tomhle mém srdci, které má pouze zkkušenou poslušnost, chci cítit význam. Abych mohl cítit hrdost, musím vědět , kdo jsem. Určitě najdeš jeden den a zjistíš, že touha je neotřesitelná.

Jeden-podle-jednoho květu změním vzhled. Ale kdybych je shromáždil, pak bych mohl tvořit jeden sen.

I v této chvíli, krása květin je neměnná. Pokud se otočím, cítím vůni něžnou po mém rodném městě. Budu vždy čekat, takže pojďme.
Setkáme se zde znovu.