E.G.B.

Tak dávno ve svý duši velkej smutek mám,
je tam tak strašně dlouho, bolest proklínám,
ty kromě lásky něžný, dala si mi víc,
málem bych zapomněl, už nestihnu ti říct.

Mý zoufalství je víc, než můžu unést sám,
svůj cejch, zlou přítomnost, jen těžko zakrývám,
hraju si se smrtí a v zádech cejtim smích,
draze sem zaplatil, za nerozvážnej hřích.

Proč jen já,
právě já,
nechci chcípnout,
sám.

Nic, než strach, už nevnímám,
mezi váma strašně sám,
tuhletu hru se smrtí,
nikdo zatím nevyhrál.