Imaginární Hospoda

1. Rok uplynul, a je zase po pouti,
vracíme se domů od Malinů,
čas hlídají teď k ránu už jen kohouti
a my dvěstě metrů jdem snad hodinu, hodinu, hodinu.

*: Rozhlídnu se po měsíci,
zda mraky jeho světlo nepropustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí,
všude už je zavříno.

X: Ten rok, kluci, hergot kruci,
zase přines' kulový,
ale příště, fakticky už příště,
jen neslibuj, Olino.
Hele, tady tohle parkoviště,
zde přeci stála hospoda, Frimlovi, Frimlovi,
a zde se čuralo, a tam se pivo točilo,
v téhleté kaluži, tady stál věšák na kabát,
sem ses posadil, tudy se chodilo.
Přeci, kluci, hergot kruci,
dnes ještě nepůjdem spát,
zaparkujem? Se ví, že zaparkujem!

R: V imaginární hospodě hned jsme si sedli,
u imaginárního stolu půllitry jsme zvedli,
na imaginárních židlích imaginární řeči vedli
po roce spolu, s pocitem, že jsme v pohodě,
už dávno ne.

2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme,
jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,
že je pár věcí, za které se stydíme,
každý na někoho něco ví,
jak jsme se změnili, změnili, změnili.

*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí.

R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu,
u imaginárního stolu podepřenou bradu,
na imaginárních židlích v lokále vzadu
zpíváme spolu s pocitem, že jsme v pohodě,
píseň beze slov.

3. Na na na ...
*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a nebo kde