Rozhovor s Nádražákem

1. Jeden pán v modrém stejnokroji,
co čekal v Brně na vlak,
říkal, že prej v tom New Yorku stojí
nejlacinější tranďák,
a to prý vůbec nepřehání,
ten tranďák stojí jako vostříhání.
A pak že to tam není drahý,
a pak že to tam není drahý,
a pak že to tam není drahý,
takový peníze za vostříhání hlavy.

R: A stejně žádnej New York není,
a stejně žádnej New York není,
a stejně žádnej New York není, není, není,
dyť i ty kovbojové, dyť je to všecko vymyšlený.

2. Říkám: každý den v mojí televizi
mi ukazujou zbraně,
že prej v tom (ani to neumím říct) došlo ke krizi,
že prej tam válčej' jak saně.
Tu válku hned, jak dojde ke krizi,
stejně vyrábějí v televizi.
Dyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí,
dyť kde by vzali tolik mrtvejch lidí,
dyť, řekněte, kde by vzali tolik mrtvejch lidí,
to studentům daj' kilo a režisér to řídí.

R: A stejně žádný to (ani to neumím říct) není,
a stejně žádný (ani to neumím říct) není,
a stejně žádný (ani to neumím říct) není, není, není,
dyť i ty mrtví, ty děla tanky, dyť je to vymyšlený.

3. A hádal se chlap v modrém stejnokroji,
že z Brna do Prahy je blíž
přes Českou Třebovou po koleji,
než do Vídně, prej: no to si piš!
To každý malý dítě ví, že ne,
dyť je to kousek z Brna do Vídně (jestli je),
prej do Prahy se jede jen pár hodin,
prej do Prahy se jede jen pár hodin,
říkal: prej do Prahy se jede jen pár hodin,
a do Vídně že prej celej rok.

R: A stejně žádná Vídeň není,Ź
a stejně žádná Vídeň není,
a stejně žádná Vídeň není, není, není,
dyť i ty báry, ty valčíky, ten Strauss, dyť je to vymyšlený.

*: To takový si myslej', jak se mně předvedou,
já ale přece vím, že tam žádný koleje nevedou, jé.