Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
As through the pipes the waters fell
down to the bottom of the well,
in listless apathy I gazed
at the cold waters ... - as he bathed.
I half beheld that scenery
and its most sensual masculinity.
Yet, disappointment, oh, can't you see,
is still the cause and the cardinal symptom
of my sick, sad reality.
Silver equals chill, but that suits me just fine,
I'm shyly sipping water ... while he drinks whole jugs of wine.
He likes all kinds of women, and I ...I only HATE ...men.
He marvels at all things new to him ... -
and I only wait ... for all things in this sick world ... to end.
The water pouring down his spine,
caresses his strong physique, oh, so well-defined,
calm like a rock he stands,
oh, behold his beautiful body and soul
a friendly God must have built this man
to an well-balanced whole.
What sad bewilderment this brought,
physical clearness, alas, still so much abhorred:
an ancient ghost awoke and fiercely arose in me:
it was that old, savage, yet half-forgotten ideal
of perfect neutrality.
Silver equals chill, but that suits me just fine,
I'm shyly sipping water... while he drinks
whole jugs of wine.
He likes all kinds of women,
and I ... I only hate ... men.
He marvels at all things new to him,
and I only wait for all things
in this sick world to end.
I somewhat envy this naturally beautiful man,
he never knew or encountered
the hatred and shame that I bare.
The doubt, the cloak of disgust
and the all-devouring dread,
and if I told him about it, he might only
shake his head with kindly amused,
melodious laughter, he then would perhaps
merely smile at my ... oh, so stupid silliness ... and the beast
that is raging inside.
Když z kohoutku voda padá,
dolů na dno studny,
v netečné apatii jsem hleděl
na tu studenou vodu...- zatímco on byl promočený.
Napůl jsem uviděl tu scenérii
a jeho nejsmyslnější mužnost.
Přesto, pocit zklamání, oh, nemůžeš vidět,
je stále příčina a zásadní příznak
mé nemoci, smutné reality.
Stříbro se rovná úleku, ale ten mi vyhovuje.
Jsem plaše usrknutý doušek vody...zatímco on pije
celý džbán vína.
Má rád všechny ženy...a já...já jen nenávidím..muže.
On žasne nad všemi novými věcmi...
a já jen čekám...až všechny ty věci v tomto shnilém světě
skončí.
Voda, která mu stéká po páteři,
hladí jeho silnou postavu, oh, tak velmi zřetelně.
stojí klidně jako kámen,
oh, pohleďte na jeho krásné tělo a duši.
Přátelský Bůh musí vytvarovat tohoto muže
v jeden vyrovnaný celek.
Jak smutné zmatení to přineslo,
tělesná čistota, bohužel, tak moc nenáviděná:
starověký duch se probral a ve mě divoce vzniká.
Byla to ta stará, surová,už napůl zapomenutá představa
perfektní nestrannosti.
Stříbro se rovná úleku, ale ten mi vyhovuje.
Jsem plaše usrknutý doušek vody...zatímco on pije
celý džbán vína.
Má rád všechny ženy...a já...já jen nenávidím..muže.
On žasne nad všemi novými věcmi...
a já jen čekám...až všechny ty věci v tomto shnilém světě
skončí.
Tak trošku závidím tomuto přirozeně krásnému muži,
nikdy nepoznal nebo nikdy se nesetkal s
nenávistí a hanbou, kterou já odkrývám.
Tou pochybou, tou pokrývkou zhnusení
a vše sžírající obavou.
A kdybych mu o tom pověděl, on by jen
potřásl hlavou s laskavým pobavením,
melodickým smíchem, by se pak
třeba jenom usmál na mou...oh, tak pitomou pošetilost...a
na zvíře,
které uvnitř zuří.