Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Oh, I the wetly weak claw
led by his strong warm paw
walking the forbidden path
through high uncut summer grass
while hunters nose dive
membranes servants to their flight
were buzzing all around our heads
black parasol, balance and shades
Those little bells on my fool's cap
all witness to my sad defect
crowning my pale seriousness
in most ridiculous distress
The smile on his weather-tanned face
his white teeth somewhat out of place
the gentle roughness of his hands
dark soil staining his fingernails
Ushered into the forest's hold
I'm folding up my parasol
heralding fears of deprivation
in answer to my hesitation
he's parting the branches as we move
I dare a smile in shy excuse
Oh does he know the ghosts I drag
the dreadful ending I expect?
The boyish hand of this olden maid
hints secrets, guarded by her face
Does your world know my shadow's near,
the loop of time I always fear?
The fact that I carelessly stepped
into my very own, dark trap?
You stride, I'm glancing at your belt ... -
should I miss ay of the things I never felt?
The shaking hand of this olden maid
instead waters the flowers
on her ancient grave.
Oh, mokře křehký pařát
veden svou silnou teplou prackou
kráčí zakázanou stezkou.
Vysokou neposekanou letní trávou,
zatímco lovci ponoření po nos číhají,
blány slouží k jejich letu.
Poletujeme všude kolem našich hlav,
černých slunečníků, rovnováhy a stínů
Ty malé rolničky na mé šaškovské čapce
vypovídají o mém smutném nedostatku.
Zdobí mou bledou vážnost
v nejsměšnějším urpení.
Ten úsměv na jeho opálené tváři,
ty jeho zuby poněkud křivé,
ta jemná hrubost jeho rukou,
tmavá hlína za jeho nehty.
Odveden do sevření lesa
skládám svůj slunečník
Předznamenaný strach z deprivace
v otázkách mého váhání.
Trhá větve za pohybu.
Odvažuju se usmát v plaché výmluvě.
Oh, ví, o tom duchovi, kterého táhnu?
O strašlivém konci, který očekávám?
Chlapské ruce staré služebné
značí tajemství, doprovázené její tváří.
Ví tvůj svět, že se můj stín blíží,
že smyčka času je věc, které jsem se vždy bál?
Fakt, že jsem ledabyle kráčel
do své vlastní temné léčky?
Kráčíš, pohlížím na tvůj opasek...
mohl bych ztratit některou věc, kterou jsem nikdy necítil?
Třesoucí ruka této staré služebné
raději zalévá kytky
na svém starodávném hrobě.