Dokud láska zůstává v nás

Běla:
1. Teď obloha si hvězdný svůj plyš, mlčky navlíká
a ty mi asi sbohem chceš dát, tak pojď blíž.
Vždyť za úsvitu odjíždíš pryč, zmizíš bůhvíkam,
jak budeš mi tu scházet snad víš.

David:
Já v cukuletu vrátím se k vám, k tobě nejvíce,
tak zatím se tu dívej jak já, ke hvězdám.
Ten staronový přítel náš tam, srpek měsíce,
Ti za mě poví, jak rád Tě mám.


Ref.:Oba:
Dokud jen láska zůstává v nás, spolu dokážem snáz
věřit v dobro jak dřív, ve dnech zlých.
Dokud láska zůstává v nás, mračna odtáhnou včas
a vrátí se k nám i smích.

David:
Já za úsvitu nejspíš Ti dám, růži do vázy.
Běla:
Snad bude mi tu vadnout či kvést nevíš sám.
David:
Tím květem skromě chtěl bych Ti říct,
Běla:
to mi dochází,
že stojíš o mě čím dál Tím víc.

Ref.:Oba:
Dokud jen láska zůstává v nás, spolu dokážem snáz
věřit v dobro jak dřív, ve dnech zlých.
Dokud láska zůstává v nás, mračna odtáhnou včas
a vrátí se k nám i smích.