Němá panna

Já a řezbář Josef Říha
též pan Zach co sukno stříhá
po světě chodíme po světě chodíme

Samí páni žádná dáma
v pustém lese není s náma
pouze o ní sníme pouze o ní sníme

Zrodila se krásná panna
ze dřeva je vyřezána
z dřeva lipového z dřeva lipového

Nebyla a náhle je tu
oblečena do sametu
pěkně ušitého pěkně ušitého

Je tak milá je tak něžná
vysloviti ale nezná
slova jediného slova jediného

A tu před ní mluvec klečí
obdaří ji živou řečí
zvuku líbezného zvuku líbezného

Poprali se páni o ní
panna zatím slzy roní
z oka jiskrného z oka jiskrného

Komu patří?
Kdo mi poví?
Řezbáři či křejčíkovi?
máli mluvce svého máli mluvce svého